Dětské hlášky
Děti dokáží vykouzlit ledasjaké úsměvné průpovídky. Po některých člověku až zatrne. Některé nás nutí se zamyslet sami nad sebou.
Naprosto všechny děti mají úžasný dar najít si tu nejvhodnější situaci k tomu, aby řekly něco, a to něco řeknou pokud možno tak, aby to každý v širokém dalekém okolí slyšel!
Podívejme se , co se našim dětem podařilo za skvosty:
František od 7. měsíce, vždy, když dostane chuť na mateřské mlíčko, pokřikuje: DEJ DEJ DEJ DEJ DEJ......, dokud jej nedostane.
třináctiměsíční František přileze k mamince, významně se na ní podívá a řekne: "BUBE". Maminka se podiví: "Tys opravdu udělal bobíka?" a František vážně přitaká: "NO JO!" .. a byl tam :-)
Po návratu z dovolené uchystal Eda své mamince pěkné překvapení. Z ničeho nic, aniž by o tom předem něco řekl, nebo alespoň naznačil..použil své ručičky k zamčení dveří od pokoje. Tou dobou se v onom pokoji nacházela jeho maminka, zatímco v celém domě se kromě dvacetiměsíčního kluka tou dobou nikdo jiný nenácházel. Dveře zámku šly sice zamknout, odemknout to už ale nějak nešlo.. Zatímco se Eda rozplakal, protože jej maminka "nechtěla k sobě pustit", vymýšlela maminka, jak ze šlamastiky ven. Skákat z pěti metrů se jí nechtělo a mobil také nebyl po ruce. Co teď? Záchrana ležela před ní pod stolem v podobě počítače připojeného na internet. Maminka tedy napsala sms tatínkovi, nechť se ráčí urychleně dostavit domů a oba vysvobodit z pasti. Tatínek byl však tou dobou pracovně vytížen a mobil neměl při ruce. Maminka se nevzdávala, a psala dál smsky. Mezitím si Eda rozmyslel, že plakat u zavřených dveří není moc velká zábava, a tak se vydal do domu vykonávat činnosti, které za přítomnosti dospělých vykonávat nemůže. Zamířil tedy do koupelny, kde se vyřádil s vodou, se štětkou na záchod a s toaltením papírem. Nakonec jej to ale přestalo bavit a šel se podívat, jestli už mu maminka ráčila otevřít. Když zjistil, že ne, znovu se rozplakal. Tou dobou si tatínek přečetl jednu z posledních smsek, které mu maminka poslala. Pojal vážné podezření, že s jeho ženou není něco v pořádku, neboť text oné smsky byl zcela nesrozumitelný a zmatený. Aniž by si přečetl předchozí zprávy, rozhodl se raději vydat domů. Vše dobře dopadlo, jen Eda byl na svou matku ještě dlouho uražený, protože mu neotevřela dveře..
Rozhovor dvouletých dětí sedících na nočníku:
Jaroušek: "Ty nemáš pindíka." Emička: "Nemám."...Jaroušek: "Ty čůráš zadečkem."
Matka si posteskne nad rok a půl starým dítkem: "Kdy už budeš konečně normálně mluvit?" A dítko Fanda vážně odpoví: "Nebudu!"
U chladného Baltského moře.. Tatínek, v dobré víře, posadí synáčka Františka do nafukovací lodičky, aby jej v ní povozil po moři. František radostně nasedne do lodičky a necha se tatínkem odnést, v dobré víře, do moře.... Po první vlně, která chlapce celého pokropí, se z lodičky ozve srdceryvný pláč, a za chvíli následuje rychlý úprk nevinného děcka směrem od moře. Po té, co se vzpamatuje, ještě chvíli vzlyká a opakuje: Može žíža nééé! (moře pití néé.) Od té chvíle si dítko zachovává více než uctivou vzdálenost od moře..
Tříletí rošťáčci a jejich perly:
tatínek: "Emičko, necákej tu vodu z vany ven". Ema: "Ale tati, vždyť sem ještě dítě."
Emička: "Babi, ty čekáš také miminko?"
"Vy si říkejte co chcete, ale JÁ si budu říkat, co chci JÁ!"
Emička přijde k obkladači, který právě pokládá podlahu a řekne: "Jdu tě kontrolovat." Obrátí prázdný kýbl, sedne si na něj a komentuje.
V čekárně u doktora protne ticho Emiččin hlas: "Tatínku, proč ten pán kouká mamince na zadek." .. Pán rudne a odchází z čekárny.
Emička: "Co to děláš mami?"
Mamka: "Koukám se do blba."
Emička: "Kde je blbo?"
Kilián slyší, jak se strejdové baví o skejbordu. "Jéé, ten bych chtěl!", nadšně vykřikne. "A copa lyže, na těch chceš taky jezdit?", zeptá se jeden ze strejdů. "Jó, PALYŽE chci taky!", odpoví nadšeně Kilda.
U vstupu do mateřského centra. Otevřou se dveře a vejde úplně cizí pán. Emička na něj okamžitě promluví: "Kdes byl?"
Při pohádce děda utrousí: " To je ale krkoun!"
Kiliánek na to: " Ja jsem taky krkoun...já umím taky krkat."
Mami, Emička jí nožem.
Mamka: No to je dobře.
Mami, ale ona jí jenom nožem.
O odměnách..
Mamka: Emičko, pojď se podívat do téhle knížky. Když vyplníš tenhle úkol, napíšu Ti tam jedničku.
Ticho.
Mamka: Jedničku s hvězdičkou.
Emča: Mami, dej mi radši stovku.
Tatínek vzal Emičku na výlet do zoo. Jeli MHD a tatínek poučil Emičku o tom, že když přistoupí stará babička nebo děda, tak jej pustí sednout..
Do vagonu na první stanici přistoupila paní středního věku a Emička se hned tatínka nahlas zeptala: „Tatí, je ta paní stará?“
Taťka potichu: „Není.“
Emička na celý vagon: „Ale vypadá, že je stará!“
Na další stanici přistoupila černoška..
Emička na celý vagón: „Tati, proč je ta paní černá?“
Následoval přestup z metra do autobusu, ale ani tam cestování mezi lidmi tatínkovi neprošlo jen tak..
Emička: „Tati, ta paní má zelené vlasy?“
Otec: „Ano, má“
Emička: „A proooč?“ To je divné!“
Vyprávím Emičce pohádku o hvězdičce... A ta hvězdička se vydala do světa...usínám a v polospánku povídám dál...a natrhala si na zahradě mrkev...najenou mě probudí Emička a diví se:"Mami, ale hvězdičky přece nemají ruce!
Čtyřletí dárečkové..
Fanda: "Mami, kdy umřeš?"
Anežka: "Dědo, až budou mamka s taťkou tak staří jako ty, budou z tebe kosti?"
Fanda: "Mami, jak dopadne tenhle příběh?"
mamka: "Jaký příběh myslíš?"
Fanda: "Jsme opravdu loutky?"
Filípek:"Mami, proč namáme dům?
mamka:"Protože bydlíme s tatínkem v bytě."
Filípek:"Až budu velký, budu mít velký dům. A budu v něm bydlet s Viktorkou. Budu mít hodně domů a budu v nich mít hodně maminek.
babička:"Podívej se Emičko, co ti přinesl Mikuláš..."
Emička: "Jéé, brambory, no dobrý, ty si upečeme."
Ája na svou prababičku: "Babi, já bych chtěl také nějaké penízky do kasičky, jako Téďa, ale já bych chtěl radši ty papírky."
Tatínek si o víkendu na chvíli lehne na gauč, aby si na chvilku odpočinul. V mžiku je u něj jeho dcera Emička, která si jej do té chvíle nevšímala, a už to jede: "Tati, ty tady nemůžeš jen tak ležet, vstávej, koukej jít pracovat.."
holčičky si hrají: Emička říká Štěpánce: "Pojď, uděláme si piknik."
Štěpánka pak celé odpoledne povykuje:"My děláme pytlik, my děláme pytlik!"
maminka Emičce: "Poslouchej mě teď dobře Emi. Všechno se ti jednou vrátí. Když budeš zlobit, budeš mít i zlobivé děti."..Po chvíli ticha se Emička ozve: "Mami, ty jsi zlobila?"
Emička ukazuje tatínkovi obrázek, který namalovala. Tatínek na to: "Jéé, to je hezká perníková chaloupka. A kde je Ježibaba?" "Ále, šla na nákup." odpovídá Emička přesvědčivým hlasem.
Babička se ptá Anežky: "Proč sis pokapala to tričko?" Anežka: "To byl omyl, babi."
Na konci pohádky, která končí svatbou princezny s princem se Emička usedavě rozpláče a není k utišení. "Proč pláčeš?", ptá se děda. Emička vážným hlasem odpovídá: "Já si chci také vzít prince." "To víš že si jednou vezmeš prince", utišuje jí děda." Emička se znovu rozpláče a za vzlykotu dodává:"Jenže princové už nejsou a knížete já nechci."
Babička hlídá Anežku. Hezky si spolu hrají, když vtom začne Anežka babičku přemlouvat: "Babí, pusť mi "hledá semeno"!" Po několikátém zopakování prosby babička úspěšně najde Nema.
Děda povídá vnučce: "Ty máš pěkné sportovní oblečení, to muselo stát peněz." Vnučka jen kývne hlavou a prohodí: "To si piš!"
Babička připravuje s Emičkou dušičkové věnce na hroby. Když mají hotovo, vnučka se k babičce přitulí a pošeptá jí: "Babi, to je dobře, že mě učíš dělat ty věnce, já ti je taky budu nosit na hrob."
Babička s dědou jedou s vnoučaty na výlet na zámek. Při procházce zámeckou zahradou potřebuje vnučka Anežka nezbytně na velkou. Věc je tak neodkladná, že se nedá jinak vyřešit než přímo na místě, pod okrasným stromkem. Babička poté vnučce, která je velmi hlasitá a hovorná, vysvětluje, aby nikomu neříkala, co se v parku přihodilo... Při průchodu vrátnicí se ozve se svým zvučným hlasem její bratr Kilián: "Já jsem v parku nekakal!"
Na oslavě u kamarádů. Tatínek se ptá Fanouška: "Nechceš se napít? Nemáš hlad? A nechce se ti čůrat?" Na to se Fanoušek zeptá hlasitě tatínka: "Tati, nechce se ti prdět?"
Fanda zjišťuje: "Mami, kdo je ředitelem zeměkoule?" Maminka: "Nevím, jestli někdo takový je." "Tak já budu ředitelem zeměkoule!", říká zvesela Fanoušek.
pětileťáci a vejš:
Jedeme s dcerou někam autem, když vtom prožíznou naše mlčení slova: "Matko, ó, matko, proč jen proč?"
Emička se celé rodině rozhodla sdělit žhavou novinu: "Šéfové prdí na náměstí!"
Po chvilce překvapení dodala: "A dělaj to úplně všichni!"
Po besídce ve školce: Emča: "Děděčku, já vím, proč jsi nepřišel na mojí besídku, seš moc tlustej a nevešel by ses tam."
Anežka: "Dneska lítaj vrtulníky hodně nízko, bude pršet."
Fanda se smutným výrazem povídá sousedce: Umřel nám Toník. Tak jsme ho pochovali na zahradě."
Sousedka: "Vám umřel děda?"
Fanda: "Děda ne, morče přece!"
Babička: Ráda bych se dožila toho, až si budeš vybírat nevěstu, Fando.
Fanda: Babi, to už můžeš klidně umřít. Já si vezmu Julču.
Něco ze života...
Po vesnici chodí pán tmavší pleti a s přízvukem a ptá se místních: "Nepotřebujete nové okapy?"
Majitel firmy, která prodává dlažbu jednás projektantem o rekonstrukci vlastního domu. Při zadávání údajů však zdůrazňuje: "To svinstvo mi ale nesmí do domu. Dejte na podlahy pvc."
